Síla vize

Byly okouzlující. Vínově červené šaty s černou krajkou ve výstřihu. Iveta si představila, jak v nich vchází do sálu Státní opery v Praze, kam ji už třikrát pozval její strýc, který v opeře hraje, a ona pokaždé s tím, že nemá co na sebe, odmítla. Jenže pak se podívala na cenu a málem padla do mdlob. Ne, něco takového si teď, jako čerstvá samoživitelka, rozhodně nemůže dovolit.

V kapse kabátu ji zapípala SMSka. Přečetla si ji a pak chvíli hypnotizovala novou tapetu na svém telefonu. Byla na něm překrásná zlatá mandala a afirmace: Přijímám a přitahuji hojnost.

Opera, šaty, to všechno bylo součástí její vize hojnosti. Po letech soužití s mužem bez špetky zájmy o kulturu se cítila naprosto vyprahlá.

Tak jo, řekla si. Ty šaty prostě musím mít. Dostanu se k nim, i když nevím jak.

Dobré skutky se vrací

Iveta přidala do kroku. Za pět minut zavírají v papírnictví a ona nutně potřebuje synovi koupit do školy plnící pero. Stíhá to tak tak. Chystá se platit a zjišťuje, že nemá dostatek hotovosti. Přikládá tedy k terminálu platební kartu. Nic. Karta nefunguje. Jak je to možné? Na účtu je přece prostředků dostatek. Iveta cítí, jak se ji do tváře hrne krev. Pero už jednou kupovala, ale syn ho ztratil. Už vidí další nepříjemnou poznámku paní učitelky.
"Víte co, já to za Vás zaplatím a vy peníze přinesete až půjdete kolem," ozve se hluboký mužský hlas. Z vizitky připnuté na košili se dozví, že je majitelem papírnictví.

"Neblázněte, je to 250 korun," chce se jí vyslovit, ale vzpomene si na afirmaci na tapetě svého mobilního telefonu - Přijímám a přitahuji hojnost. Co když je i tohle způsob, jak hojnost přitahuje? Vesmír se jí snaží pomoci a ona řekne ne? Když přitahuje hojnost, ale nepřijímá ji, je celá práce vesmíru zbytečná.

"Jste neskutečně laskav," vysloví tedy raději. "Zítra Vám to splatím, slibuji, hned ráno, jakmile odvezu syna do školy."

"Znám Vás od vidění a věřím Vám," mrkne na ni postarší pán.

Bodejď by ne, řekne si Iveta v duchu. V tomhle krámku skoro žiju, nakupuju tady snad každý druhý den! Prodejna nabízí totiž nejen papírenské, ale i výtvarné a umělecké potřeby. A malování, to je její největší vášeň.

Druhého dne ráno to Ivetě nedá a do tašky přibalí hrníček s vlastnoruční kresbou draka a postavy připomínající Gandalfa z Pána prstenů. Vždyť ten hodný, moudrost a klid vyzařující pán je mu svou energií tolik podobný!

"To jste nemusela, vážně ne," brání se majitel papírnictví, když mu Iveta za ochotu podává hrníček.

"Vezměte si ho, prosím. To, co jste pro mne včera udělal, se v dnešním světě moc nenosí a já si toho opravdu moc vážím."

Pán nakonec přijme. "Krásná kresba, prozradíte mi, kde se dá takový hrníček koupit? Něco takového by se určitě líbilo i mému vnukovi."

"Děkuji, to jsem malovala já. Dám Vám svou vizitku a když se mi ozvete, můžeme se domluvit a namaluji Vám cokoliv. Je to takový můj koníček."

"Jste velmi šikovná!"

Iveta zčervená až ke kořínkům vlasů. Proč pořád nedokáže přijímat komplimenty s lehkostí?

"Šikovná, ale tohle tě neuživí," ozve se v ní hlas mámy. Cestou domů si Iveta všimne, že se povaluje v trávě plyšový slon. Není to hračka té autistické holčičky, co žije v bytě pode mnou? Slona vezme, opráší a chvíli poté zvoní na dveře sousedů.

"Paní Iveto, kde jste ho našla? S Anetkou jsme ho hledali celé odpoledne. Měla kvůli tomu i záchvat, víte jak je to s těmito dětmi."

Iveta nevěděla.

"Jak se Vám mohu odvděčit?"

"Nijak, jsem ráda, že se Anetce uleví," mrkla na dojatou sousedku.

Tu noc Iveta usla pokojným spánkem v objetí se svým synem.

Nečekaný hovor

Uběhl týden a zazvonil ji telefon. Nerada zvedala hovory z neznámých čísel, obvykle to byly reklamní nabídky nesetřesitelných marketérů. S povzdechem stiskla zelené tlačítko a připravila se na vstřícný, ale odmítavý hovor.

"Paní Ševčíková?"

"Ano, u telefonu."

"Nezlobte se, že obtěžuji, ale narazil jsem na hrníček s Vaší kresbou. Jsem synem pana Antala z papírnictví."

"Ach.. Aha, dobře, dobrý den. Asi byste si přál hrníček s kresbou pro své dítě, že ano?"

Muž na druhé straně si odkašlal. "No, to možná také, ale jde mi o něco jiného. Pracuji v nakladatelství a momentálně sháníme ilustrátora pro jednu dětskou knihu. Máme sice několik svých smluvních spolupracovníků, ale jejich styl tvorby nesedí k tomu, co potřebujeme. Byla byste ochotna přinést nám ukázat více svých prací a případně spolupracovat?"

Iveta zadržela dech. Být ilustrátorkou dětské knížky? To je splněný sen!

Vesmír to má na korunu spočítané!

Když dostala Iveta honorář za svou první ilustrovanou knihu, zamířila do obchodu s luxusními šaty. Zkusila si své vysněné červené a cítila se jako královna. Při pohledu na štítek s cenou zjistila, že honorář nepokryje celou částku a bude doplácet tři stovky ze svého, ale to jí vůbec nevadilo.

U pokladny se střetla se známou tváří.

"Ivetko, co vy tady? Jak se máte?"

Sousedka. Od kdy tady pracuje?

Neuběhlo ani pět minut a už o Ivetě věděla všechno, včetně toho, že právě dostala honorář za svou první velkou zakázku na ilustrace. Někteří lidé zkrátka mají dar vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém se nebojíme zcela otevřít.

"Víte co?" mrkla na Ivetu spiklenecky. Mám na nákup šatů zaměstaneckou slevu. Dám Vám ji a budete to mít o tři stovky méně. Aspoň se Vám nějak můžu odvděčit za toho plyšáka, co říkáte?"

Přesně o tři stovky méně. Tedy tolik, kolik jí chybělo do plné úhrady. Vesmír má vážně smysl pro humor.

Telefon zavibroval a Iveta nebyla schopna zmáčknout ikonu poštovní obálky, aby si přečetla příchozí zprávu. Tapeta s mandalou hojnosti ji doslova hypnotizovala. Jak moc ovlivnila události poslední dní? A co kdyby si dovolila přát si ještě víc? Co kdyby přestala naslouchat hlasům své mámy a odvážila se být nejlepší verzí sebe samé?

Tak jo, tapetko. Chci odejít z práce a živit se pouze ilustracemi. Přitahuji a přijímám hojnost. Děkuji. Děkuji. Děkuji.

A jak to máš ty, milý čtenáři? Žiješ v hojnosti?

Dovolíš si mít více než nyní nebo se držíš limitující skromnosti?

Změň své vnitřní nastavení právě teď! Tapeta s mandalou hojnosti k nahlédnutí i zakoupení zde:

https://www.energetickeobrazy.cz/mandala-hojnosti/