Ach ta psychosomatika!

"Ty se totiž vůbec nemáš ráda," řekla mi při popíjení lunga ségra. "Nemůžeš se pak divit, že se ti stále dokola opakují tytéž gynekologické potíže. To neznáš psychosomatiku? Kdyby ses ráda měla, tak už s tím ženatým chlapem dávno nejsi!"

"Pořád lepší ženatej než žádnej," odsekla jsem, ačkoliv mi podvědomí říkalo, že má sestra pravdu.

"No, tak teď jsi to potvrdila. Kdy si konečně dopřeješ to nejlepší? Vždyť tě jen využívá!"

Cítila jsem, jak se mi do hlavy hrne zlost. "Víš co, jestli jsi mne přišla poučovat jak malé děcko, můžeš klidně zase jít."

Adéla vytáhla z peněženky stokorunu, hodila ji na stůl a zvedla se k odchodu. "Tobě je fakt těžký pomoct, Alžběto. Ale když chceš raději slyšet milosrdné lži od kamarádek, oukej."

Než mi došlo, že jsem to přehnala, odcupitala v kožených kozačkách pryč.

Chvíli jsem v kavárně ještě seděla sama a pozorovala, jak kapky deště stékají po okenní tabuli. Zlost vystřídala lítost. Představila jsem si, jak se s Romanem rozcházím a udělalo se mi špatně od žaludku. Pak se mi vybavily vzpomínky na naše poslední milování, na to, jak mne laškovně kouše do ucha. Vybavila se mi jeho vůně a silné paže. Ale také to, jak mi říká, že se nehodlá rozvádět, protože to své ženě a čtyřem dětem prostě nemůže udělat.

Pro sestru je Roman sobecký floutek, který mne jen využívá pro své potěšení. Pro mne je však nešťastný muž, který žije ve vyhořelém vztahu, ale přesto nemá to srdce odejít. A že v práci koketuje i s jinými mladými kolegyněmi? No a? S nimi flirtuje, ale vybral si přece mne.

Když tělo spustí alarm

Když však máte něco udělat, ale nevěříte, že to nedokážete, život přitvrdí, aby vás donutil. Rok uběhl jako voda a mne zapípala na mobilním telefonu zpráva. Zpráva z gynekologie. Zvýšené hodnoty HPV. Viru, který způsobuje rakovinu děložního čípku.

Složila jsem se jako hromádka karet.

"Prosím tě nebul, to pořád ještě nic neznamená," utěšovala mne Adéla. Ačkoliv jsme se za život několikrát na smrt pohádaly, nakonec tu byla vždy v nejtěžších chvílích se mnou. "Máš je LEHCE zvýšené, chápeš? Lehce! Takže příští návštěvu už to může být oukej!"

"A co když nebude?"

"Bude. Pokud uděláš všechno proto, aby se to nezvrtlo."

Došlo mi, že asi naráží na Romana. Copak nechápe, že já to vidím jinak? Zhluboka jsem se nadechla a očekávala další morální přednášku.

"Vím, že to bude znít blbě, ale.. víš jak se říká, že když člověk ví, že má třeba do roka umřít, začne konečně žít tak, jak skutečně chce? Myslím, že bys to měla zkusit. Přestat žít jen prací a taky si plnit nějaké sny. A nespoléhat na to, že dobrý pocit ti dá jen chlap. Protože takhle vznikají závislosti na vztahu."

A je to tady, pomyslela jsem si. Morální přednáška. "Takže si mám rychle splnit své sny než umřu, jo?" poznamenala jsem sarkasticky.

Adéla protočila panenky. "Ne, nic takového se nestane. Posloucháš, co se ti tu snažím sdělit?"

Zírala jsem do prázdna. I kdybych to chápala, milá sestřičko, já to stejně nedokážu, protože jediným smyslem života je pro mne Roman. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak jako jeho, víš? Nic jiného mne prostě nebaví a nezajímá. Copak ti ale tohle můžu říct? Nechci abys věděla, jak nemožná a slabá jsem.

Sestru mé mlčenlivé dumání evidentně zaskočilo. Chvíli se na mne starostlivě dívala, pak mne objala, ale já najednou nebyla schopna se pohnout. Nebyla jsem schopna jí objetí opětovat.

"Bude to dobré, věř mi!" pohladila mne po rameni.

Stěží jsem pozvedla koutek do úsměvu.

"Odpočiň si a kdykoliv budeš potřebovat, volej! Klidně i o půlnoci!"

"Děkuju, jsi hodná," vysoukala jsem ze sebe.

"A víš co? Slibuju, že už ti nebudu udílet žádné rady. Ale mám podmínku. Večer ti něco pošlu na mobil. Prosím použij to."

Jaká ezoterická poučka to asi zase bude? řekla jsem si, ale pro klid atmosféry jsem raději přikývla.

Na mobil mi přišla tapeta. Tapeta s mandalou na pozadí saténu. S afirmací: Jsem zdravá a silná. Miluji své tělo a naslouchám mu.

Tedy takový opak toho, co k sobě cítím já. Necítím se příliš zdravá ani silná, své tělo nijak zvlášť nemiluju a naslouchat mu moc neumím. K čemu mi něco takového bude?

Nicméně vidina toho, že mne sestra přestane obtěžovat nevyžádanými radami, byla lákavější. A tak jsem si tapetku na plochu svého mobilního telefonu dala.

Několik dní jsem pak přemýšlela nad svými sny. Mám vůbec nějaké? Přála bych si mít jednou velkou rodinu, psa a možná i kočku. Ale dále? Sen, který bych si mohla splnit teď hned? Nic mne nenapadalo.

Náhody, které neexistují

Když jsem šla ke švadleně nechat si spravit zip od bundy, všimla jsem si na dveřích letáčku s pozvánkou na orientální tance. Byla na nich vyobrazena krásná štíhlá tanečnice, o jejíž postavě bych si mohla nechat jedině zdát.

Doma jsem zapnula televizi, zrovna v ní běžela reportáž o orientálních tancích. To je dobrá náhoda! zasmála jsem se v duchu.

"Orientální tanec je vhodný pro všechny věkové kategorie i všechny typy postavy. Orientální tanec učí ženy tomu, že každá se může cítit krásná."

S úšklebkem jsem televizi přepnula na jiný program a nalila si trochu vína.

V noci se mi zdálo, jak tancuju s mnoha dalšími ženami orientální tanec. Jak ladně a krásně se u toho cítím. Pak ale lektorka ukázala třesení boky a já se vidím, jak se mé tukové polštáře třesou a třesou, zvětšují se a zvětšují až zaplní celý prostor. Lektorka i tanečnice křičí hrůzou a já strachem, že je svými špeky zamorduji.

Fuj tajbl! Vzbudila jsem se mokrá až na zádeli.

Okamžik zvratu

A pak to přišlo. Moment, který změnil vše. Byla by to nádherná slunečná sobota, kdybych ho nespatřila v mé oblíbené kavárně, kde jsem se měla sejít s kamarádkami. Seděl tam a objímal ji. Trochu oplácanou (vím, že to má rád), ale mladou a velmi udržovanou ženu. Věděla jsem, že tohle není jeho manželka - její fotku jsem na ploše jeho mobilního telefonu viděla několikrát. Věděla jsem, že to nemůže být ani kamarádka či sestra. Protože tu by laškovně nekousal do ucha. Stejně jako to dělával mně při milování.

Udělalo se mi zle. Otočila jsem se a chtěla jsem jít domů, ale místo toho jsem se rozběhla a běžela neznámo kam. Chtěla jsem utéct od všeho. Od něj, od sebe, od života. Běžela jsem a brečela jak malá holka. Chtěla jsem běžet a běžet a běžet, ale už po první minutě jsem lapala po dechu a píchalo mne pod levým žebrem. Nechtěná, zbabělá, zrazená a ještě s nulovou kondicí. To jsem teda dopadla!

Vše pak dostalo rychlý spád. Romanovi jsem na druhý den napsala, že jsem si našla někoho jiného, neboť nechci dále setrvávat ve vztahu, který nemá budoucnost. Změnila jsem si telefonní číslo, aby mi nemohl dále psát. Protože ale oba pracujeme pro stejnou firmu, neuběhl ani týden a potkali jsme se v práci.

Odchytil si mne v chodbě a zkoušel to na mne tím svým dopredeletakmocsexy tlumeným hlasem: "Žužu, neblbni. Nikdo tě nikdy nebude milovat tak jako já."

Vybavilo se mi, jak laškovně kousnul krásnou neznámou do ucha a zvednul se mi žaludek. Přála jsem si ale udržet emoce na uzdě a zůstat za dámu. Nepřiznat, že o jeho dalších záletech vím. Nepřiznat před ním, že jsem možná jednou z mnoha. Tvářit se, že já jsem ta, která ho opustila, která má navrch.

"Promiň, ale mám hodně práce," utekla jsem nakonec zbaběle.

Zkoušel to ale dál a dál. O co mu do háje jde? To musí mít na každém prstu jednu milenku?

Vstříc svým touhám

Při vyzvedávání opravené bundy jsem si všimla dalšího letáčku na dveřích. Hledáme recepční v tanečním studiu. Ve stejném studiu, kde se vyučují orientální tance. Ne že by to bylo mé vysněné povolání, ale administrativní práci ve firmě jsem také dělala spíše z musu než z touhy. A teď jsem si přála jen jediné - Romana nepotkávat.

Práci na recepci tanečního studia mne nakonec bavila více než jsem doufala. Fascinovalo mne, jak usměvavé a zatraceně sexy byly lektorky - a že ne všechny měly konfekční velikost.

Na orientální tance docházely ženy opravdu všech věkových kategorií a velikostí - přesně jak zaznělo v televizní reportáži. Líbilo se mi, jak se některé ženy proměňovaly. Na začátku šedé myšky, po půl roce dámy. Úplně jiné držení těla, často i jiný styl oblékání, aura sebejistoty.

Pravidelně jsme pořádaly dny otevřených dveří, kdy si mohl přijít kdokoliv vyzkoušet jakýkoliv tanec.

"Nechceš si taky něco vyzkoušet?" zeptala se mne majitelka, ke které se brzy vztah proměnil z ryze formálního na přátelský.

"Ani ne, já jsem na tanec dřevo!" mávla jsem rukou a pokračovala v rozesílání pozvánek na workshop tahitského tance.

V tom mi zapípala SMSka. "Nezapomeň, že ta tapeta není jen na okrasu!"

Ségra. Jak může vědět, že jdu právě teď sama proti sobě? Proti vlastním touhám, vlastnímu cítění, jen proto, že jsem srab?

Ta shoda okolností mne naprosto šokovala.

Znovu jsem si přečetla afirmaci na tapetce: Jsem zdravá a silná. Miluji své tělo a naslouchám mu.

"Počkej!" slyšela jsem, jak volám na šéfku. "Možná orient bych ráda zkusila."

Tímto dnem se změnilo vše. Orientální tanec mne naprosto uchvátil. Nikdo se mi nesmál a spousta žen byla zpočátku dokonce prkennější než já. Po půl roce jsem zjistila, že se při tanci umím krásně uvolnit. A že je to poprvé, kdy už si nemyslím, že je mé tělo naprosto příšerné. Někdy jsem tancovala i doma, se zavřenýma očima - a bylo mi hezky. Jako bych až teď objevovala své nitro. Jako bych až teď objevovala krásu ženství. A líbilo se mi to čím dál tím víc.

Jiná. Proměněná. Žena.

Před kontrolou u gynekologa jsem cítila, že to bude v pořádku. Zaplavil mne pocit zvláštní jistoty. Takový, jaký jsem nikdy předtím nezažila.

"Tak co, jak to dopadlo?" čekala na mne v naší oblíbené kavárně ségra. Byla viditelně nervózní. Na sedačku za ní si sedl mírně zarostlý, ale velmi sympatický a usměvavý muž s brýlemi. Přesně můj typ. Podíval se mne a já mu opětovala pohled delší než je na poprvé běžné. Usmála jsem se a sklopila oči.

"Tak co? Mluv!" zatřásla mnou ségra. "Je to dobrý?"

"Co si dáte, milé dámy?" oslovil nás přicházející číšník.

Ségra sebou nervózně ošila.

"Přineste nám prosím šampaňské," pokývla jsem na něj hlavou a pak pohlédla významně na sestru. "Budeme oslavovat."

"Joooo!" vykřikla Adéla. "Jooo, je to dobrý! Moje sestřička je zdravá! Slavíme! Jooo!"

Její výkřiky neušly zarostlému pánovi. Zvedl sklenici s vodou a symbolicky si na mne připil. A já udělala symbolicky totéž. A poprvé v životě se cítila krásná a sexy.

Zapípala mi upomínka na zítřejší workshop orientálního tance se šátky, kterého jsem se rozhodla zúčastnit. Odklikla jsem ji a pak se pohledem zastavila na mé tapetce.  Jsem zdravá a silná. Miluji své tělo a naslouchám mu.

Cítila jsem, že tato slova již nejsou ničím nedosažitelným. Jsou nyní mou realitou. A cítila jsem se poprvé v životě šťastná.

A jak to máš ty? Cítíš se být zdravá a silná? Miluješ své tělo a nasloucháš mu?
Ne? Možná je na čase to změnit!

Tapetu zdraví můžeš zakoupit zde:

https://www.energetickeobrazy.cz/mandala-zdravi/